Dneska nám začíná škola, vlastně měla už před týdnem, ale oni jí mírně rekonstruovali, takže měli měsíční zpoždění, mně se to tak akorát hodilo, abych se zotavila a pomalu jsem si připomněla co vlastně jsem zač. Začala jsem si na něco vzpomínat sama, doktoři mi slibovali, že se mi paměť brzo vrátí. Věřila jsem, ale pořád jsem ještě značnou část neobjevila. Bylo zvláštní, že můžu ještě jenom tak žít. Nejhorší na tom ale bylo, že bych mohla obvolat těch svých pár přátel, ale při něhodě se můj mobil kompletně i se sim kartou rozdrtil, takže jsem stratila veškeré kontakty. Teď jsem jenom doufala, že několik spolužáků poznám a všechno se mi vybaví. No a co, že budou o rok výš, ale prostě poznat je musím a tečka.
U mého přemýšlení jsem si dočistila zuby a šla jsem se převléct do pokojíku. Na podlaze se zase váleli různé věci, pořád dokola jsem hledala nějaký svůj deník, nechce se mi věřit, že jsem žádný neměla. Ale má to výhodu, můj šatník, protože jsem si už přes půl roku nic nekoupila je poloprázdný, takže dneska odpoledne půjdu nakupovat hadříky do obchoďáku. Podle většiny koupených oblečení jsem měla nejradši New Yorker, C&A atd. Moc se tam těším, ani nevíte jak ráda nakupuju. Navíc teď když jsem zhubla sedm kilo po tom komatu, tak na mě něco trochu visí.
Do školy mě dneska odvezla moje mamka. Když jsem spatřila školu, byla jsem u vytržení, vzpomínky se vraceli. Tam jsme na té trávě seděli a malovali jsme krajinu kolem školy ve výtvarné výchově. Tolik vzpomínek na to jak jsem byla malá. Ale uvnitř školy, tam to bylo úplně proměněné, všici zírali, to je nové hele a to taky, ale jenom mě to nepřekvapovalo, protože jsem si nepamatovala, jak to tady původně vypadalo.
Když jsem šla po chodbě do třídy, podle školní mapky, kterou mi dali na vyžádání, tak jsem potkala jakousi holku. ,,Ahoj Alice," kruci a je to tady uvědomila jsem si. Někdo mě zdraví a já nevím kdo to je. ,,Ahojky, promiň, ale my se známe?"tázala jsem se toho děvčete, bylo mi trapně. ,,Ano, loni jsme spolu chodily do třídy a byly jsme docela dobré kamarádky, potom jsem ale měla slepák a než jsme se mohly opět vidět, srazilo tě to auto." Domluvila klidně. Přemýšlela jsem, snažila jsem se vzpomenout.,,Ehm, nejsi ty ta Katka, jak mi říkala mamka, že jsi mě byla párkrát navštívit?" ,,Jo, jo to jsem já, bylo to hrozné, dívat se na tebe jak jenom tak ležíš. Někdy ses usmívala, ale jednou ti tekly slzy a u toho si spala,"odmlčela se. Už vím, to bylo, jak mi ten kluk utekl z té louky a já jsem se bála, že už navždy budu sama.
,,To je skvělé, že jsem konečně objevila někoho, s kým se znám." ,,No a Alice, musím ti ještě něco říct, nebyla jsem jediná, kdo tě chodil navštěvovat,"zamyslela jsem se. ,,Cože, kdo jiný za mnou chodil?"hrozně mě to zajmalo. ,,Tomáš, pořád se na tebe tak smutně koukal, byl u tebe každý den po škole a držel tě za ruku." Tomáš, to je to co mi chybí, to odpoledne, než Katka dostala slepák, tak jsem jí slíbila, že jí to povím. S Tomášem jsem byla v cukrárně, byli jsme spolu venčit psa, vozil mě domů ze školy. Moje paměť se teď skoro kompletně vrátila. ,,Katy, máš na něj kontakt?" ,,Jo, jo počkej." Nadiktovala mi jeho číslo, které jsem si pečlivě zapsala do nového telefonu od mamky. Hned jsem vytočila, ikdyž mělo za tři minuty zvonit. ,,Halo, u telefonu Tomáš,"ten jeho hlas, úplně si na něj vzpomínám. ,,Tomáši?!" ,,Alice,"řekla bych, že byl v šoku. ,,Alice, kde jsi?" ,,Ve škole. Proč?" ,,Můžu tě odpoledne vyzvednout? Potřebuji s tebou mluvit." ,,Ano,"odpověděla jsem, neptala jsem se na co, nebo tak, hlavně, že ho zase uvidím. Potom začalo zvonit, takže jsem se s ním rozloučila a šla jsem do třídy.