close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

příběh č.13 prasátko

30. března 2009 v 15:58 | marush

Po vyučování jsem nešla na uběd, neměla jsem vůbec hlad, jako pořád v poslední době. Vyletěla jsem jako blázen ze školy, před sebou jsem spatřila Tomáše. ,,Tomáši,"zakřičela jsem a běžela jsem k němu. On se však vůbec neradoval, ani neusmíval, vypadal, že přemýšlí. ,,Ahoj Alice, musím ti něco říct," někde jsem četla, že tyhle slova znamenají konec vztahu, ale ani jsem se nebála. ,,Takže mě napadlo, že bychom zašli na oběd a mohl bych ti to tam říct." ,,Ok,"ikdyž jsem se bála, řekla jsem:,,Možná by jsi mi to mohl rozvyprávět už v autě." Podíval se na mě a řekl:,,Jak chceš."

Otevřel mi dveře, nastoupila jsem, on mezitím oběhl auto, naskočil do něj, nastartoval a jelo se.,,Takže, jak bych začal?"spustil najednou. ,,Budu prostě upřímný, Ok?" ,,Jo v pohodě,"ne teď už vím, že to není v pohodě, ale chtěla jsem slyšet, co má na srdci. ,,Dívej Alice, od té doby, co tě přejelo to auto, vyčítám si to. Vím, že za to můžu já, protože jsem to celé uspěchal."Potřebovala jsem mluvit, tak jsem prostě začala, ikdyž jsem věděla, že je to neslušné. ,,Ne, to není..."Ne Alice, mlč! Ty to nemůžeš chápat, víš jak dlouho jsem tě sháněl? Nevěděl jsem co mám dělat, tvá matka nikdy nebyla doma. Tvůj mobil jsi mi nezvedala, víš jak jsem se bál?" Na očích mu bylo vidět, jak je mu to nepříjemné, ale i tak pokračoval. ,,Potom jsem se večer díval na televizi, kde dávali reportáž o tom, jak řidič srazil mladou dívku, hned jsem chápal, že jsi to ty. Vyrazil jsem do nemocnice, kde mě k tobě nechtěli pustit, ale tvoje matka ta tam potom seděla každý den a doufala, že jí k tobě pustí. Já bych dělal to samé, kdyby..."Odmlčel se, nechápala jsem proč. ,,Kdyby co?" ptala jsem se. ,,Kdyby mi nenadávala, že to je určitě moje vina, když jsem jí řekl, že jsem tvůj přítel, ona mi řekla:,,už ne,"teď jsem si byl jist, že jsem tě ztratil, Alice tvoje matka nechce, aby jsme spolu chodili. Já se jí ani nedivím, takže buďme jenom přátelé." Začala jsem brečet, ne kvůli tomu, že chce být jenom kamarád, ale kvůli tomu, že jsem na něj nezapomněla, když jeho auto zastavilo před restaurací. Podívala jsem se na něj, vystoupila jsem. Nešla jsem směrem ke dveřím, šla jsem prostě pryč. Moje myšlenky se staly nepopsatelnými. ,,Alice počkej!"křičel za mnou, rozeběhl se. ,,Stůj!"volal.
Ale já jsem se nezastavila, chtěla jsem jít domů, ale on mě dohonil. ,,Alice, pojď se najíst, potom tě odvezu domů, prosím."koukla jsem se na něj. ,,Tomáši, ty to nechápeš? Já jsem si díky tobě vzpomněla na tolik věcí. A ty teď chceš, abych je znovu zapomněla."brečela jsem jako malé dítě. ,,Alice, poslouchej mě, bude úplně nejlepší, když se už nebudeme vídat, prostě jsem myslel, že zůstaneme přátelé, ale to taky nemá cenu. Zítra odjíždím na půl roku do Ameriky studovat, takže na mě můžeš úplně zapomenout. Neboj, ty jsi tak hezká, určitě si najdeš někoho lepšího, než jsem já." Nenáviděla jsem ho. Řekla jsem, tak to si jenom myslíš! Škoda, že jsem se už neprobudila." On mě najednou vzal za ruku přitáhl si me k sobě a prostě mě odvedl k autu. ,,Odvezu tě domů." Pomyslela jsem si super. ,,Né díky, dopravím se tam sama,"řekla jsem.
,,Alice nechci riskovat, že si po cestě někde ublížíš." ,,Super,"nasedla jsem do auta a jela jsem s ním.
Před naším domem zastavil, už jsem se na něj nepodívala, už jsem mu nic neřekla, spěchala jsem ke dveřím, co nejrychleji jsem je otevřela a zase zabouchla. Utíkala jsem do svého pokoje. Vzala jsem prasátko a hodila jsem s ním o zem. U toho jsem brečela, posbírala jsem všechny prachy. Pokoj jsem zamkla, vypadla jsem ze dveří. Utíkala jsem do obchoďáku, ale ne do toho, kde jsem se seznámila s Tomášem, protože tam už nikdy nevkročím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama