K mému překvapení byl noťásek celý nainstalovaný, takže jsem ho u sebe v pokojíčku cvakla do elektřiny a zapla jsem ho. Dost rychle se nastartoval, ale to bylo jasné, když je úplně nový. Sedla jsem si na židli, přihlásila jsem se. Super, takže jsem zašla na internet, mailovou adresu už mám vyrobenou ze školy. Tak jsem se přihlásila, k mému údivu jsem měla dva maily, jeden byl od Katky a ten druhý, ten byl taky od ní, akorát v něm bylo jenom to, že má novou adresu. Takže jsem jí co nejrychleji odepsala. Potom jsem chvilinku brouzdala po internetu, ale pak už jsem to vypla.
Noťas jsem nechala na stolku, proč taky ne. Vytáhla jsem svůj nový deník a začala jsem tam psát celý svůj příběh, ikdyž mi bylo jasné, že to dneska jenom rozepíšu. Nadepsala jsem Alčin deník. A potom jsem tam psala všechno od toho dne, kdy jsem si zkoušela to triko v té kabince, nejradši bych Tomáše vynechala, ale to prostě nešlo, on byl doposud můj život, o který jsem přišla.
Celý týden šel rychle, o víkendu táta domů nepřijel byl totiž pracovně na neurčitou dobu v Americe. Celý víkend mi trvalo, abych mohla napsat ten deník. Psala jsem tak dopodrobna, že půlka byla popsaná, ale to nevadí, až ho dopíšu, tak si koupím nový.
V pondělí jsem se bavila s Katkou nejvíc ve svém životě. Mluvily jsme o Tomášovi, o tom že můj táta je v Americe na služební cestě atd. Bylo hodně zajmavé poslouchat její názory, ona se mi nikdy nezdála být nějaká rozumná a tak, ale teď mi to připadalo úplně opačně. Byla chytrá, upřímná a kamarádská. Začala jsem jí mít asi vážně ráda. Domluvili jsme se, že ve středu zajdeme do kavárny. Už se moc těším myslím, že jsem konečně našla nejlepší kámošku.
Když jsem přijela autobusem domů, tak už tam byla máma. Bylo to nevěřícné. ,,Mami, co se děje? Co to děláš?" Měla vytáhnutou cestovní sadu kufříků. ,,Drahoušku, jdi si sbalit věci, musíme letět za tvým otcem do Ameriky." ,,Stalo se něco?,"zeptala jsem se udiveně. ,,Ale ne, jenom nás chce vidět, ale co nejdříve." ,,Ale proč tak najednou?"to přece není jenom tak, Amerika je tak daleko. ,,Podívej, popravdě jsem mu řekla, že jsi utrpěla trochu ztrátu tvojí paměti, prostě chce vědět, jestli ho poznáš a on semka přiletět nemůže." ,,Aha,"no tak to je super, aspoň se uliju ze školy a ještě uvidím na vlastní oči Ameriku a po dlouhé době svého otce. Běžela jsem do pokoje, kde už byly vytáhnuté i moje cestovní tašky. Takže, aby bylo jasno noťas si vezmu sebou, protože mám přenosný internet a ještě nesmím zapomenout deník, tyto dvě věci jsem zabalila radši hned, aby je nezapomněla. Potom jsem nacpala tažku, šminkama, oblečením a vším potřebným k životu. Když jsem měla asi tak za dvě hodiny sbaleno šla jsem do kuchyně, kde už seděla mamka. ,,Hotovo Ali?" ,,Jo, jo a ty?"zeptala jsem se. ,,Taky, za chvilku je tady taxi, odveze nás na letiště." ,,Cože? To poletíme ještě dnes?" moji rodiče se snad zbláznily. ,,Ano."
Za chvilku už na nás zvonil taxikář, takže jsme naložili zavazadla do auta a odjeli jsme na letiště.
Celý týden šel rychle, o víkendu táta domů nepřijel byl totiž pracovně na neurčitou dobu v Americe. Celý víkend mi trvalo, abych mohla napsat ten deník. Psala jsem tak dopodrobna, že půlka byla popsaná, ale to nevadí, až ho dopíšu, tak si koupím nový.
V pondělí jsem se bavila s Katkou nejvíc ve svém životě. Mluvily jsme o Tomášovi, o tom že můj táta je v Americe na služební cestě atd. Bylo hodně zajmavé poslouchat její názory, ona se mi nikdy nezdála být nějaká rozumná a tak, ale teď mi to připadalo úplně opačně. Byla chytrá, upřímná a kamarádská. Začala jsem jí mít asi vážně ráda. Domluvili jsme se, že ve středu zajdeme do kavárny. Už se moc těším myslím, že jsem konečně našla nejlepší kámošku.
Když jsem přijela autobusem domů, tak už tam byla máma. Bylo to nevěřícné. ,,Mami, co se děje? Co to děláš?" Měla vytáhnutou cestovní sadu kufříků. ,,Drahoušku, jdi si sbalit věci, musíme letět za tvým otcem do Ameriky." ,,Stalo se něco?,"zeptala jsem se udiveně. ,,Ale ne, jenom nás chce vidět, ale co nejdříve." ,,Ale proč tak najednou?"to přece není jenom tak, Amerika je tak daleko. ,,Podívej, popravdě jsem mu řekla, že jsi utrpěla trochu ztrátu tvojí paměti, prostě chce vědět, jestli ho poznáš a on semka přiletět nemůže." ,,Aha,"no tak to je super, aspoň se uliju ze školy a ještě uvidím na vlastní oči Ameriku a po dlouhé době svého otce. Běžela jsem do pokoje, kde už byly vytáhnuté i moje cestovní tašky. Takže, aby bylo jasno noťas si vezmu sebou, protože mám přenosný internet a ještě nesmím zapomenout deník, tyto dvě věci jsem zabalila radši hned, aby je nezapomněla. Potom jsem nacpala tažku, šminkama, oblečením a vším potřebným k životu. Když jsem měla asi tak za dvě hodiny sbaleno šla jsem do kuchyně, kde už seděla mamka. ,,Hotovo Ali?" ,,Jo, jo a ty?"zeptala jsem se. ,,Taky, za chvilku je tady taxi, odveze nás na letiště." ,,Cože? To poletíme ještě dnes?" moji rodiče se snad zbláznily. ,,Ano."
Za chvilku už na nás zvonil taxikář, takže jsme naložili zavazadla do auta a odjeli jsme na letiště.