V pokoji máma už vybalovala a Alex se nabídl, že jí rád pomůže. Proč to kruci dělá, zajímalo by mě.
,,Alexi, už si s námi zabil hodně času, jdi se věnovat svému."
,,To je v pořádku paní Durková. Stejně nevím, co bych dělal."
,,Víš co Alexi, tak jdi pomoct Alce do jejího pokoje. Aspoň si budete moct popovídat."
,,Dobře." Alex už mě následoval, prošel dveřmi těsně za mnou.
,,Alexi, zavřeš prosím?"
,,Jo, jasně, právě jsem se to chystal udělat," usmál se.
,,Proč jsi nešel domů? Neříkej, že tě baví vybalovat věci ze zavazadel do skříní v hotelu."
,,Ne to ne, ale jak už jsem řekl, mám rád tvojí společnost a nevím jak dlouhou dobu tu s tebou ještě budu moct strávit."
,,Upřímný,"odpověděla jsem mu na to. Co tím pro boha čmuchá? To si jako myslí, že se vidíme poprvé v životě a už se ke mně bude tak hlásit? To opravdu ne.
,,Al, napadlo mě taky, že když by jsme ti rychle vybalili, tak by jsme se mohli jít projít, tento hotel tu má svůj Hotelový park, tak kdyby si měla po té únavné cestě náladu?" No ne že bych šla ráda, a už vůbec s ním, ale lepší než trčet uvnitř hotelu s mámou.
,,Fajn, tak sebou hoďme, ať můžeme být v parku co nejdéle." Mrkla jsem na něj okem. Začala jsem se hrabat v tašce a vytahovat oblečení. Ze spodku tašky jsem si vytáhla i svůj noťas.
,,Alexi, omluv mě, zajdu se napít a skočím si na wc."
,,Jo v pohodě, jenom jdi."
Odešla jsem. Alespoň na chvíli jsem se ho zbavila, toho dotěrného, ale zároveň milého kluka. Najednou jsem si vzpomněla na Tomáše. Jak to bez něho můžu zvládnout. Ne fakt ne, radši nad tím nebudu přemýšlet, tuto kapitolu už jsem vymazala a konec. Pohla jsem sebou, těšila jsem se na park. Vletěla jsem do svého pokoje.
,,Tak počkej ještě chvilinku, musím dovybavit…,"ukázala jsem na druhou tašku.
,,Nemusíš,"uculil se. Tak to je něco, tak rychle to uklidil, páni.
,,Tak fajn jdeme."
Vedle u mamky bylo rušno. Vybalovala a vybalovala… Bylo to obdivuhodné kolik si toho sbalila!
,,Mami, my se jdeme s Alexem projít do Hotelového parku jo?"Snažila jsem se mluvit nadšeně.
,,Ano jděte zlatíčka, já tady mám ještě tolik práce." Začala se rozhlížet po svém pokoji.
,,Tak ahoj mamko."
,,Ahoj Ali a Alexi, užijte si to spolu." Sotva to dořekla začala zase svoje oblečení přehazovat z hromádky na hromádku. U dveří hotelu jsme se přezuli do sportovních bot, abychom si to lépe užili, než nějaké lodičky nebo tak. Sotva jsme vyšli před hotel, už začal mluvit. ,,Takže, měla jsi už někdy s někým nějaký vztah?" Co mu je co do toho. Fakt přehání, idiot jeden. Zná mě sotva pár hodin a už takové intimnosti.
,,Alexi, nezlob se, ale o tom se nechci bavit."
,,Copak Al, máš s někým nějaké problémy?"
,,Co je ti do toho?"Už jsem se otáčela, ale on mě zastavil.
,,Promiň, asi jsem dotěrný co? Mě to jenom zajímá." Nikdy jsem nepotkala někoho, tak vtíravě přesvědčivého. On prostě nikdy nic nemohl pokazit, všechno umí napravit, jeho omluvy se nedali nepřijmout.
,,No víš, zrovna před nedávnem jsem se s jedním svým přítelem rozešla, tak nějak mě to vzalo, ale teď už je to snad za mnou." Zalhala jsem, pořád mě to trápí, ale co nadělám?
,,Aha, to jsem nevěděl, promiň. Kvůli čemu to bylo?" Zase ten jeho neodčitatelný ton otázky. Jak to dělá, tento člověk by měl jít dělat psychologa, nemůžu se ubránit, abych neodpověděla.
,,Ty víš o té mojí nehodě, která se stala před půl rokem?"
,,Ano, proto jsi sem přijela ne?"
,,Ano, tak kvůli tomu se se mnou rozešel, dával si to totiž na vinu, víš?"
,,Aha, takže tak, to chápu, ale i tak to není důvod."
,,Možná.."
Potom už nikdo z nás nemluvil, takže jsme pomalu oba šli k vchodu do hotelu, doprovodil mě až k pokojovým dveřím.
,,Tak ahoj Al, pozdravuj mámu."
,,Jo budu, měj se Alexi, zas zítra?"
,,Ok, zavoláme si ještě, jo?"
,,Jo, jo."
,,Tak pa."
,,Pa."Dodala jse a on už spěchal k výtahu, zmáčkl tlačítko, dveře se otevřeli, ještě se usmál, zmáčkl tlačítko přízemí a dveře se zavřeli. Já jsem si odemkla a máma ta byla pořád ještě u sebe v pokoji a vybalovala, otevřela jsem k ní dveře. ,,Já jenom, že už jsem tady."
,,Jo, jo zlatíčko. Ještě mi dej chvilku."
,,Mh."
Zase jsem zavřela. A šla jsem k sobě.
ps:Nekopírujte, vlastní výroba