Alex mě pomohl na Lady vylézt. Nikdy jsem na tom neseděla, dneska to je poprvé. Alex měl očividně takovou radost, že mě vzal ke koním.
,,Takže, už jsi na tom někdy seděla?"
,,Po pravdě ne,"odpověděla jsem. On se pořád usmíval jako andílek.
,,Tak já Lady radši povedu, jo?"
,,No, to určitě."
,,Možná bych tě mohl něco naučit?"
,,Já nevím. Radši ne, trochu se koní bojím."
,,Hej Alexi!"Zavolal Charlie, který stál opodál.
,,Už běžím, vydrž." Otočil hlavu ke mně, ,,přežiješ to, když tě tu na ní chvilku nechám sedět samotnou?"
,,Jo, jenom jdi,"řekla jsem bez přemýšlení. On pustil uzdu a běžel za Charliem, ale v tom se Lady začala plašit. Poskakovala a já jsem z ní spadla na zem.
,,Kruci!"Zařvala jsem jako vzteklý pes. Hrozně mě bolela ruka, na kterou jsem dopadla svojí váhou, vůbec jsem s ní nemohl pohnout, natož se nějak postavit.
,,Alice,"volal Alex a už za mnou s Charliem běželi.
,,Jsi v pořádku?"
,,Tím si nejsem jistá, hrozně mě bolí ruka..." Alex mojí ruku opatrně vzal do svých dlaní.
,,Ehm...Myslím, že je zlomená." Podíval se na mě smutně.
,,Kruci!"řekla jsem naštvaně, zrovna pravou ruku, kterou vykonávám veškerou činnost, to ne.
,,Promiň mi to Al." Podíval se na mě znovu, tím svým smutným a zahanbeným pohledem.
,,Ty za to nemůžeš."
,,Ale můžu za to, měl jsem tě z ní sundat." Vzal mě do náručí.
,,Postav mě na nohy! Mám zlomenou ruku, jít můžu sama, navíc jsem těžká."
,,Co když tě ale nechci pustit?"Usmál se na mě.
,,Hej Charlie, sundej jí tu helmu."
,,Jo už letím."Přiběhl k nám od Lady a sundal mi opatrně Alexovu helmu.
,,Odvezu tě do nemocnice."
,,Super." Páni, taková smůla se může stát jenom mně. Navíc dneska mám jít na ten oběd s tátou, máma mě zabije. Myslím, že by mi to Alex mohl u mámi vyžehlit.
,,Alexi?"
,,Copak?"
,,Tak mě napadlo, že máš na mámu dobrý vliv."
,,Vážně?"Koukl se na mě a posadil mě do svého auta.
,,Jo, tak mě napadlo, co kdyby si jí to vysvětlil nějak šetrně?"
,,Když myslíš."
,,Díky."
,,Nemáš zač. Stejně za to můžu já."
,,To už neříkej." Tato slova mi připomněla znovu Tomáše, který si dával za vinu, že mě srazilo tehdy to auto. Proto se se mnou taky rozešel. Najednou, aniž bych si všimla, tak mi stékaly po tvářích slzy.
,,To to tak moc bolí Al?"
,,Ale ne."Zalhala jsem. Ta bolest ruky byla velká, ale na tu jsem neměla čas myslet.
,,Tak co se děje?"
,,To neřeš."
,,To není tou rukou, že?"
,,Ne není."
,,Tak se mi svěř, já to nikomu neřeknu." Oba jsme teď seděli u něj v autě a on mě držel za levou ruku a díval se mi do očí.
,,Alexi, já nechci."
,,Proč ne? Ty mi nedůvěřuješ? I když já bych se nedivil, že mi nedůvěřuješ, vždyť kvůli mně máš zlomenou ruku."
,,Ale ne, já tě mám ráda, jenomže o tomto se mi nechce mluvit."
,,Ok chápu."Pustil mojí ruku a nastartoval.
,,Máš přítele, že?"
,,Ne nemám."Řekla jsem, ,,už ne,"ještě jsem zamumlala.
,,Co se stalo?"
,,Rozešli jsme se kvůli té nehodě."
,,Aha, o tom jsme se bavili tenkrát, promiň zapomněl jsem."
,,V pořádku." Teď už ale nastartoval a odvezl mě do nemocnice na chirurgii, kde mi dali ruku do sádry.
,,Tak, teď už hotovo, radši tě odvezu domů, aby jsme to stihly vysvětlit, navíc se musíš přichystat na ten oběd,"řekl Alex.
,,Ok."
Znovu jsme šli k autu. Alex mi otevíral všude dveře, potom mi otevřel i ty od auta a jeli jsme do hotelu.