close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Příběh č.22 S tebou

30. března 2009 v 16:04 | marush
Máma tam už zase stepovala, aby byla co nejdokonalejší. Když jsem vstoupila do našeho apartmá dveřmi, které mi otevřel Alex, tak se na mě máma nevěřícně podívala.
,,Takže Alice, to je konec! Co jsi dělala? Ty jsi prostě nemožná, vždycky musíš něco provést, když se uskutečňuje něco důležitého."
,,Mami…"chtěla jsem odpovědět, ale Alex se do toho vložil.
,,Paní Durková, odpusťte mi prosím, ale můžu za to já. Vzal jsem Alici ke koním, aby se projela, ale musel jsem si odskočit a nechal jsem jí sedět na koni samotnou, kůň se splašil a ona spadla." Musím říct, že mluvil přesvědčivě a já jsem u toho přikyvovala hlavou jako, že to tak opravdu bylo, však ale fakt.

,,No dobrá. Tak se jdi převléknout Alko, ať to stihneme včas, tak jak se patří."
,,Jo, jo." Teď by mě zajímalo, jestli na ten oběd jde i Alex, nebo jak.
,,Alexi, můžeš chvíli za mnou do mého pokoje?"
,,Ano už jdu." Šel za mnou, jeho tvář byla vážná, s jemným náznakem úsměvu.
,,Ty tam jdeš taky?"
,,Kampak?"
,,Na ten oběd."
,,Ne to je rodinná záležitost."
,,Pojď tam se mnou."
,,Já ale nepatřím do vaší rodiny." Kruci, tak teď to musím zachránit, protože kdo jiný by mě tam obhajoval?
,,To si myslíš?" Přiblížila jsem se k němu a přibližovala jsem se svými rty k jeho.
,,Alice,"začal mluvit, ,,jsi si jistá, že tohle chceš?" Že by na mě poznal tu kamufláž?
,,Proč nad tím chceš pochybovat?"
,,Já nevím, nepřišlo mi, že by jsi po mě nějak toužila."
,,Ale no tak Alexi, já tě mám ráda, si hrozně fajn. Jsi dokonalý, tak hezký, způsobilý a milý. Můžu ti říct cokoliv…"
,,Zdálo se mi, že jsi se mnou o všem mluvit nechtěla."
,,Ale pak jsem ti to řekla."
,,Hej Alice, známe se jenom krátce."
,,Alexi, i po tak krátké době vím co cítím."
,,Ne, to si jenom myslíš. Jsi příliš mladá, na to, abys věděla, že chceš chodit se mnou."
,,A co bylo to, co se málem stalo v té konírně, nebo jak se tomu tam říká."
,,Vidíš, stalo se to jenom málem, kde bylo napsané, že si to stejně sám nerozmyslím."
,,Tohle od tebe není hezké."
,,Alice, mám tě rád, mám tě moc rád, ale nejsem si jist, že moje city opětuješ."
,,Alexi já nevím, jak ti to mám dokázat."
,,Vidíš to, nevíš to, kdybys si byla jistá, tak by jsi to věděla."
,,Hele, to od tebe není spravedlivé! Já neumím na lidech rozeznávat pocity tak jako ty."
,,Ty si myslíš, že já to umím?"
,,Ne nemyslím, já to vidím."
,,Aha, tak to jsi asi slepá."
,,Cože, jak tě to napadá." Teď mě chytil za ramena a koukal se mi do očí.
,,Milá Alice, věř mi, že když někdo brečí, všimla by sis toho taky obzvlášť, kdyby seděl hned vedle tebe." Teď už se nenechám odtlačit, mám chuť ho políbit, ale není to vynucená chuť, žádné předstírání. Moje rty se neuvěřitelně rychle přitisknou na jeho, je to neuvěřitelné, jak má hebké a vlhké rty, celé bych je snědla…
,,Alice, řekl jsem ne a ty jsi mě neposlechla, jsi nespolehlivá, nemůžeš chtít někoho, kdo žije převážně v Americe, tak daleko od tvého domova."
,,Toto si myslíš, že je problém? Tak aby si věděl, tak tady zůstanu s tebou."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama