Fajn, takže jsem ho překecala, aby na ten oběd šel se mnou, ale i tak mi pořád opakoval, že on není ten pravý, což mi začínalo lézt na nervy, když já snad vím koho mám ráda, koho miluju a koho nenávidím. Možná je pravda, že bychom se měli víc poznat, ale mně i tak stačí to, jak ho znám momentálně.
,,Hej Al, fakt myslíš, že děláš dobře, když mě bereš sebou?"
,,Jo určitě, máma bude ráda."
,,No jenom aby..."
,,Počkej tady na mě, jo?"
,,Když chceš."
Už jsem nijak nemluvila, šla jsem za mámou jí oznámit, že Alex tam jde s námi.
,,Mami,"ťukala jsem na dveře od jejího pokoje.
,,Ano?"
,,Mami můžu dovnitř?"Nechtěla jsem na ní křičet, že jsem Alexe pozvala.
,,Jo pojď."Tak jsem zatlačila na kliku a otevřela jsem. Když už jsem stála v pokoji, tak jsem za sebou zavřela dveře.
,,Mami,"spustila jsem, ,,pozvala jsem Alexe na ten oběd, začali jsme spolu chodit."
,,Tak to je dobrá zpráva, však vidíš, já jsem to říkala!"
,,Ok, jdu se ještě připravovat, tak zatím."
,,Pa, pa."
,,Ahoj." Vyklouzla jsem z pokoje k sobě, kde už čekal Alex.
,,Takže.."
,,Alice počkej tady, jo? Za chvíli jsem zpátky."
,,Fajn, doufám že se ale určitě vrátíš."
,,Neboj," podíval se na mě obejmul mě a zašeptal mi do ucha:,,Alice, za tebou se budu vracet vždycky rád."
Byla to příjemné, škoda že mě tak rychle pustil a odešel ze dveří. Bylo to jako z nějakého trapného románu, ale to by mě nikdy nenapadlo, jak to může být příjemné, když se vám to stane na vlastní kůži.
Nevěděla jsem jak zabít ještě ten dlouhý čas, ani nevím, proč jsem se začala chystat tak brzo, to bude asi tím jak na mě působí máma. No ale každopádně jsem ráda, že neprotestovala, když jsem jí oznámila, že Alex tam půjde se mnou. Po chvíli, co jsem se usadila na postel mě napadlo vytáhnout deník. Začala jsem si do něj psát všechno od doby co jsem přiletěla do Ameriky. Psala jsem, jak nenávidím létání letadlem, jak jsem nenáviděla Alexe, jak jsem spadla z koně, jak jsem...Najednou se otevřely dveře od mého hotelového pokoje , stál v nich Alex převlečený do bílého obleku, byl okozlující.
,,Promiň Al, měl jsem zaklepat."
,,Ne, to je v pohodě," rychle jsem zavřela deník.
,,Určitě...Chci říct, určitě si ještě nechceš něco napsat?"
,,Ne, myslím že to zvládnu večer."
,,Já tě nechci rušit, já ti říkám, že to není dobrý nápad, abychom se dávali dohromady."
,,No vidíš to a přesto už jsme pár." Snažila jsem se provokovat, vrýt mu to konečně do hlavy.
,,Proč si to myslíš? Ty víš, že to nechceš."
,,Ne já to vím, už mě nenuť, abych..."
,,Aby jsi mě znovu musela políbit?"
,,Ne, to ne. Alexi, ty to nechápeš?"
,,Ne nechápu, ty mě nemáš ráda, tu myšlenku si jenom vnucuješ, co kdyby jsi to ještě zkusila s tím tvým bývalým? Určitě by to pro tebe bylo řekněme...lepší"
,,Ne to nebylo, kdyby mělo být, tak nejsem tady a nemluvím s tebou o nás dvou."
,,Al, vždyt´ty ho máš pořád ráda, já to vím, vidím ti to na očích, proto nechci, aby ses zdržovala se mnou."
Teď jsem fakt měla v hlavě dusno. Musela jsem si pořád dokola opakovat to co mi právě řekl. Co když má pravdu? Kolikrát se mi zdálo o Tomášovi, ale o něm...ani jednou.
,,Fajn možná máš pravdu, takže, co kdyby jsi prostě šel se mnou na ten oběd a pak si šel navždycky po svých? A prosímtě chovej se jako, že jsme pár jo? Máma si to totiž najivně myslí." U toho co jsem právě řekla mi úspěšně stékaly slzy.
,,Když to tak chceš."
Chtěla jsem říct, ne nechci, ale to prostě nepřipadalo v úvahu. Navíc čas vypršel a máma vtrhla do pokoje.
,,Takže dětičky pojďme."
Tak jsme vyšli před hotel, nastoupili jsme si k Alexovi do auta. Já jsem si musela sednout za ním dopředu, protože máma už zabrala zadní sedadla. Na jedno si sedla a na to druhé si položila kabelku, to prostřední bylo moc úzké, takže jsem místo vzadu vypustila z mysli, navíc by to vypadalo blbě. Při cestě mě Alex chytl za ruku, kterou jsem se opírala o opěrku mezi sedadly. Hladil mě palcem a já jsem si tento okamžik chtěla navždycky zapamatovat, navíc jsem ve zpětném zrcátku viděla, jak se máma kouká na naše do sebe propletené ruce a usmívá se. Věděla jsem, že tento okamžik nikdy nedokážu napsat do deníku, protože to bylo nepopsatelné. Škoda, že to všechno bylo jenom předstírání, ikdyž jenom z jeho strany.