close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

příběh č.24 oběd

30. března 2009 v 16:06 | marush
příběh č.24 oběd
V restauraci už na nás čekal táta celý nedočkavý.
,,Ahoj Terezo,"obejmul mámu celý šťastný, potom obejmul i mě a s Alexem si podal jenom ruku na uvítanou. Ovšem, že u stolu mu máma začala vyprávět, že jsem se dala s Alexem dohromady a tak. Alexe mě celou dobu držel za ruku, seděli jsme vedle sebe a já jsem si s ním ty poslední chvíle užívala, ikdyž jsem věděla, že až odpolední oběd skončí, tak už se ode mě Alex bude nadobro držet pryč, možná ho už nikdy neuvidím. Navíc jsem musela přemýšlet, jak mamce odůvodním náš rozchod, atd.
Mohla bych jí říct, že jsme se po tom obědě pohádali a že už mi dále společníka dělat nebude, nebo bych nemusela dělat nic a chodit někam sama, jako že jdu s Alexem, ale to se mi nechtělo. Nebo taky byla možnost vyklopit pravdu, ale to by pro mě bylo těžší, než jenom předstírat že s ním někam chodím.


Máma a táta se celou dobu bavili o mých nehodách, o tom jak jsem skončila pod autem i o tom jak jsem spadla z koně. Táta děkoval Alexovi, ¨že na mě bude dávat pozor, a věřil, že to co se stalo dneska ráno byla nehoda. Vlastně za to Alex opravdu nemohl, to jsem jim vysvětlovala celou dobu, ikdyž zbytečně, byla jsem jenom jejich téma, ale jinak mě nikdo z nich neposlouchal. Naštěstí táta spěchal z oběda na jednání, takže náš oděd zázrakem skončil. Alex mě odvezl s mámou na hotel, máma šla do našeho apartmá napřed a já jsem dole ještě zůstala s Alexem.
,,Hej Alexi, proč chceš, aby to takto dopadlo?"
,,Já nechci, aby to tak dopadlo."
,,Tak proč?"
,,Už bych měl jet."
,,Nemůžeme prostě být jenom.."nechtěla jsem říct to slovo.
,,Chceš říct přátelé?"
,,Jo, přátelé."
,,Tak dobře, takže můžu pro tebe zítra přijet, mohli by jsme něco podniknout, co ty na to?"
,,Ok, to je dobrý nápad." Tak úžasně mi to ulehčil, že jsem mu byla vděčná.
,,Ale prosím něco, k čemu nebudu potřebovat ruce." Usmál se na mě.
,,Neboj, s tím počítám."
,,Fajn."
,,Takže, vlastně proč něco nepodnikneme hned?"Zeptal se mě nadšeně.
,,To je dobrej nápad."
,,Co kdybych ti ukázal sochu Svobody?"
,,No tak jo."
,,Tak se připoutej, jedeme." Poslechla jsem, zacvakla jsem pás a on nastartoval. Mámě jsem poslala sms a vše bylo zase v pořádku, ani by mě nenapadlo, že to může jít tak snadně.
Po nějáké době, kterou jsme kličkovali, tak jsem jí spatřila, byla nepopsatelně krásná.
,,No, tak co říkáš?"
,,Okouzlující, páni."
,,No vidíš."
,,Já, ale myslím, že takto vidět mi stačí."
,,Jak chceš, takže to mám otočit a zavést tě na hotel?"
,,Ne to ne, napadlo mě, co kdyby jsme zašli třeba na zmrzku?"
,,Jo, proč ne, když je venku takové teplo?"
,,Super."
,,Hej a Al, nechceš si zajít koupit něco na sebe? Tady jsou fakt dobrý obchody, tak mě to napadlo, protože holky rády nakupujou."
,,No, tak když mě tam zavedeš."
,,Ok, tak domluveno a co chceš první?"
,,Tak třeba tu zmrzku."
,,Dobrá volba." Konečně už se zase usmíval. Teď jsem ale věděla, že stejně brzo odjedu a budu moct jenom zase vzpomínat, ikdyž takové hezké vzpomínky se vždycky hodí, nebo ne? Bylo mi to trochu líto, ale nijak velké starosti kvůli tomu všemu jsem neměla, což mě skvěle překvapilo.
Alex mě vzal do fakt gigantického obchoďáku. S tím kam jsem byla zvyklá chodit se vůbec nedal srovnávat. Alex zamířil zrovna k cukrárně, takže jsem si byla jistá, že si dám jogurtovou zmrzku, jako jsem si dávala s Tomášem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama