close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

příběh č.4 Ranní rozcvička

30. března 2009 v 15:53 | marush
Ráno, když jsem se vzbudila, zjistila jsem, že je už půl páté ráno a musím si pohnout, protože cesta do Zeleného parku mi zabere asi tak patnáct minut. Tak jsem si rychle vzala nejhezčí tepláky co mám, taky že jsou značkové a stály mě pět set! K tomu jsem na sebe navlékla bílé tričko, protože u bílé nejde vidět, když se spotíte. Rychle jsem vlétla do koupelky udělat ranní hygienu,namalovala jsem se, no co? Jako včera trochu make-up, řasenku, tužku a nenápadný stíny. To všechno mi zabralo dvacet minut, takže jsem bez snídaně. Mobil jsem si hodila do kapsy u tepláků a vyletěla jsem z baráku.

Při cestě jsem si myslela, že na místo nestihnu dorazit, ani kdybych měla rychlost světla. Ale stihla jsem cestu jenom s pětiminutovým spožděním, on už tam seděl na lavičce a tvářil se úplně klidně a bez obav. ,,Ahoj Alice," zase se tak, ale tak usmíval, až to bylo nakažlivé. ,,Ahoj,"odpověděla jsem. Najednou cosi spustil, ,,Takže Alice, poběžíme?" Já jsem na něj pořád koukala, byla jsem jako zhypnotizovaná, ale odpovědět jsem zvládla, ,,No klidně můžeme." Doufám, že na mě moc není vidět, jak jsem zadýchaná, protože jsem zbytek cesty semka už běžela. ,,Ale jestli se ti nechce běžet Alice, tak můžeme dělat něco jiného, třeba se jenom tak projít.."No znělo to od něho upřímně, takže to znamená, že si všiml, že už mám svou dávku běhu za sebou. ,,Víš Tome já bych si opravdu ráda zaběhala, ale letěla jsem sem celou cestu, zaspala jsem.",,Víš, Alice," zase spustil, ,,Já jsem semka ani tak nešel kvůli tomu si s tebou zaběhat, prostě jsem tě chtěl spíš vidět a ještě s tebou pokecat." Uculoval se, ale bylo od něj hezké, že mi to řekl. ,,Co kdybychom se prostě prošli pomalu tím parkem a pokecali?"To rozhodně bude milejší. ,,Souhlasím." Tak jsme se vydali na ranní procházku. ,,Tak mi řekni třeba, máš nějaké domácí zvíře?"Zrudla jsem, vzpomněla jsem si, že když jsem byla malá umačkala jsem morče k smrti a od té doby, už jsem ke zvířatům ztratila vztah. To mu ale vyprávět nebudu. ,,No nemám, není čas se o to starat, navíc bydlím v paneláku." ,,Aha, a chtěla jsi někdy mít nějakého mazlíčka?" Zamyslela jsem se. ,,To víš, že bych chtěla..." ,, A jakého?" Zazubil se na mě. ,,Chtěla by jsem mít psa, ale máma nechce." ,,To je mi líto, ale jestli chceš, tak já mám doma čivavu a jmenuje se Sesi, tak jestli chceš můžem jí jít spolu někdy vyvenčit." Usmíval se na mě a najednou se mi podíval hluboko do očí. Já s ním chci jít ven, ale venčit čivavu, to fakt nevím. Ale stejnak zase mu to svolím, abych měla záruku, že se znovu setkáme. ,,Určitě, že chci jít venčit Sesi."
Tak se na mě zase jenom usmál, až už mi to začínalo jít na nervy. Po chvilce jsme před námi spatřii v parku občerstvení, tak jsem se chtěla zeptat, jestli něco nechce, ale najednou, jakoby mi zase četl myšlenky. ,,Hm...Nemáš hlad Alice?" Zeptám se ho jestli je telepat, nebo co to má znamenat, ale to jsem neudělala, už stál u okýnka a vzal pro mě minerálku a bagetu, a pro sebe totéž.
Zamířil k nejbližší lavičce s jídlem v rukách a povídal mi:,,Doufám, že nevadí, že jsem ti vybral, ale tak jsem si říkal, že bagety jí každý..." Podívala jsem se na něj, v tom on už mi tu jednu podával, ,,Děkuju." ,,Není zač," mrknul na mě. Oba jsme jedli, ale najednou z něj vypadlo, ,,Kam chodíš na školu?" O škole téma, o muj bože, horší už to být nemůže. ,,Chodím na gympl." ,,Aha, tak to musíš být chytrá." ,,Ty děláš co za školu?" Ušklíbl se, ,,Taky gympl." Haha, tak toto opravdu není normální. ,,Ehm, Alice vím, že ti možná toto téma vadí, ale mě to zajmá, víš?" ,,Ne to je v pořádku, ale ta škola už mi leze na nervy někdy, vlastně poslední dobou pořád, nejvíc fyzika." ,,Fyzika ta mi vždycky taky nešla, v jakém si ročníku?" ,,Druhák, a ty?" ,,Já jsem ve čtvrťáku." Ty jo až po chvíli jsem si všimla, že už je šest hodin pryč a blíží se úspěšně k sedmé. ,,Už je pozdě, že?Ale, co je to za gympl, ten kam chodíš?" ,,Je to gympl Svaté Morgány." Na co mu to je? ,,Aha, tak to se tam nepotkáme," rozesmál se nahlas, ale nechápala jsem proč..
Po pár minutách trapného ticha jsme se rozloučili, ,,Takže Alice, měj se hezky a co nejdřív se zase uvidíme." ,,Jo, jo také se budu těšit." Potom jsme se oba otočili, a každý jsme šli na jinou stranu.
A kupodivu, ikdyž to téma mi nebylo příjemné, tak jsem se na něj zase těšila.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama