Takto uplynul celý týden a moje doufání, že se po vyučování před školou objeví se vytrácelo stále víc a víc. Večer jsem dostala chuť jít si zaběhat do parku. Venku ještě pořád bylo světlo, tak jsem vyrazila. Utíkala jsem do nejbližšího parku co je v mém okolí, je to ten samý park, ve kterém jsem byla s Tomášem.
Za chvíli jsem tam dorazila, chvilku jsem jenom tak pobíhala sem a tam, ale potom najednou jsem spatřila kluka stejně vysoké postavy jako je Tomáš s malou čivavou. Je to on? ptala jsem se sebe. SNažila jsem se zjistit to podle jeho rysů ze zadu, ale nebyla jsem si jistá, že je to on, ani podle té čivavy ne, vždyť čivavu, tu má ve městě tolik lidí a navíc já jsem tu Tomášovu stejně nikdy neviděla.Rozhodla jsem se, že poběžím a ohlédnu se na něj. Hned jsem vyrazila, když jsem se ohlížela, zakopla jsem o větev ze stromu. ,,Alice!" ozvalo se najednou. SKvěle je to Tomáš a já vypadám nemožně..
,,Tomáši?"jenom jsem cítila, jak jsem celá odřená na pravé tváři a na rukách, protože jsem na spadla úpně nemožně. ,,Alice, jsi v pořádku?" koukal se vyděšeně a pomáhal mi vstát. ,,Jo, myslím, že ano,"ale i po tom mém uklidňování se stále tvářil vážně. Uvědomila jsem si jak dlouho jsem už ho neviděla usmívat se. ,,Tomáši promiň," on se na mě tázavě podíval. ,,Alice ne, ty se nezlob na mě, jsem úplně blbej, snažil jsem se ti být pořád na blízku, ani mě nenapadlo, že už jsem možná až moc dotěrný..." ,,Ale ne vůbec nejsi." Po tak dlouhé době se na mě zase konečně usmál. Teď mi zase došlo, jak je pro mě strašně moc důležité, aby mi byl na blízku, než jsem si všimla, tak už jsme seděli vedle sebe na lavičce. ,,Alice to je Sesi, moje čivava."Teď už na něm bylo vidět, jaká pohoda se v něm zase nachází, páni ten jeho úsměv byl zase neodolatelný. ,,Je moc hezká,"koukala jsem na Sesi, opravdu to byla nejhezčí čivava, kterou jsem kdy viděla.
,,Takže Alice, budeme dál přátelé?"nevěřila jsem tomu na co se mě ptá, on chce být můj kamarád?No aspoň něco, byla jsem zamyšlená, zapomněla jsem odpovídat. On se na mě nevěřícně podíval, ,,Nebo chceš být něco víc?"Usmíval se, byl tak vklidu. ,,Ty chceš?"uculila jsem se. ,,No," odmlčel se, za chvilku dodal, ,,já bych chtěl."Vůbec jsem nevěděla co mám říct. ,,Ale nevím, jestli chceš ty?!" já jsem se rozhodla pro rychlou odpověď, ,,chci." Tak jsme tam spolu seděli na té lavičce a on mě držel za ruku.