close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

příběh č.8 Pes

30. března 2009 v 15:55 | marush

Potom, když už začínala být tma, tak jsme vstaly, ale pořád jsme se drželi za ruce. On byl očividně tak šťastný, oba jsme jenom zářili. Pomalu mě kousek doprovázel a potom pustil mojí ruku a řekl:,,Alice, můžu tě prosím zítra po škole vyzvednout?" já jsem se calá radostí usmívala. ,,Ovšem." zašeptala jsem. Aniž bych Toma nějak dlouho znala, tak jsem byla hrozně moc zamilovaná, nikdy by mě nenapadlo, že zrovna takový příběh se stane, a už vůbec ne, že mně.
,,Tak Alice, chceš abych s tebou šel, tě doprovodit až domů, nebo můžu jít?"zeptal se mě.

Možná to vyznívalo divně, ale já jsem pochopila proč se ptá, jistěže mě nechce obtěžovat. ,,To je dobrý já už dál půjdu sama," usmála jsem se, jistě že jsem chtěla, aby šel se mnou, ale jistě má ještě něco na práci. ,,Ok," odpověděl a culil se na mě, potom mě pohladil po tváři a otočil se. Nechápala jsem proč mi nedal pusu, trochu mě to nazlobilo, říkala jsem si co mám dělat? Ale když jsem udělala asi tak pět kroků, tak jsem to nechtěla nechat jenom tak, otočila jsem se. ,,Tomáši?" On ale kupodivu stál otočený čelem ke mně a pozoroval mě, rozeběhla jsem se k němu a dala jsem mu pusu na tvář, aspoň něco, řekla jsem si. Chvíli jsme se na sebe koukali, nikdo nevěděl co má říct na mojí reakci, ale i tak pobrat tu odvahu, to stálo hodně úsilí. Potom jsem se rozhodla jít už opravdu domů, takže jsem řekla:,,Tak ahoj Tome, zítra po škole." Neodpověděl, takže jsem doufala, že jsem ho nezaskočila. Spěchala jsem už ale doopravdy domů. Máma už tam byla a asi něco kupodivu vařila. Zítra už je čtvrtek a pak konečně pátek, říkala jsem si, pak zase konečně víkend a přijede domů táta, tak třeba zajdeme všichni do kina. Když jsem vešla do kuchyně, kde mamka stála u trouby, koukala na mě. ,,Ahoj mami." ,,Ahoj Alice, kde jsi byla?" Hm, proč je vždycky tak zvědavá? ,,Mami byla jsem se proběhnout v parku, kdybychom měli psa, ani by ses nedivila co?" Podívala se na mě rozhněvaně. ,,Mamï promiň," omluvila jsem se, nechtěla jsem jí nic vyčítat. ,,Ne to je v pořádku Ali, jestli ale toho pejska tak moc chceš, tak koneckoncům už jsi velká, takže jestli máš pocit, že by jsi na něj měla čas, tak nějakého pořídíme." Tý jo mamka konečně zabrala, co se asi stalo. Nic mě nenapadalo, co by jí vedlo k těmto řečím. Nevěděla jsem vlastně, jestli teď potřebuju psa, když ho má Tomáš a můžu ho chodit venčit s ním. ,,Ne mami, to je dobrý, vždycky jsi měla pravdu, asi by na to doopravdy nebyl čas."Řekla jsem a mamka se na mě usmívala jak malé spokojené dítko, ale nikdy to stejně nebude umět tak neodolatelně jako Tom.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama