Druhý den to probíhalo, jako vždy Katka byla pořád v nemocnici, ale po škole mě Tomáš opravdu čekal v autě před školou, pomalu jsem tam přišla a nastoupila jsem, ,,Ahoj Alice," usmíval se na mě jako sluníčko. ,,Čau Tome,"odpověděla jsem mu. Musím uznat, že dneska vypadal obzvlášť k nakousnutí, ale v tom co jsem přemýšlela se ke mně naklonil a dal mi pusu na tvář, jako já mu včera. Páni to byla příjemné, udivovala jsem se, protože vlastně mi nikdy nikdo jenom tak z ničeho nic pusu nedal. Po té puse mě ještě pohladil, ale potom už nastartoval. ,,Takže, jak bylo dneska?"zeptal se mě. ,,Jo dobrý, ale je blbé, že Katka je pořád v nemocnici. A ty?" ,,No teď už mi je zase nejlíp," ušklíbl se na mě. To byl ale krásný kompliment. ,,Dneska ti to sluší Tome,"řekla jsem, aby po krátkém rozhovoru nezaznělo trapné ticho. ,,Díky, tobě taky, vlastně jako vždy." To mi od něj přišlo milé takováto slova. ,,Co jste měli dneska na oběd?"vyptaval se mě. ,, No nudle s masem a omáčkou,"odpověděla jsem mu. ,,A co polévka?"ptal se zase, nechápala jsem však proč. ,,Nemám ráda polévky co nám vaří ve škole,"odpověděla jsem mu na jeho otázku. ,,A co zmrzka?"začal mluvit, ,,aha promiň na té jsme byli spolu, takže tu určitě jíš, málem bych zapomněl, jogurtovou že?" ,,Jo,"odpověděla jsem mu. ,,A nemáš na ní zase chuť?" Nemohla jsem si pomoct a začala jsem se smát. On se na mě koukal, jakoby ho těšilo, že se směju, jakoby ho těšila každá chvíle, kdy jsem šťastná. Každopádně, on vypadal šŤastně pořád, vždycky, když jsem ho viděla, protože se pořád usmíval. ,,No já nikdy neodmítám jogurtovou zmrzlinu,"takže jel do té "naší"cukrárny...