Fajn takže jsem si sedla po cestě na lavičku a otevřela jsem mapu. No opravdu, vůbec jsem se nevyznala, navíc jsem byla tak trochu za školou, takže je po mě. Třeba kdybych tady dělala průšvihy jeden zadruhým, tak bychom odletěli rychleji z Ameriky, ale nechci být problémová, takže mámu nějak překecám.
Brouzdala jsem očima po mapě, ale nemohla jsem nic vyčíst. Nakonec mě napadlo zavolat Alexovi, ikdyž se mi nechtělo, tak jsem věděla, že takto z toho bude menší průšvih, tak jsem odhodlaně vytáhla z kapsy telefon a vytočila jsem jeho číslo.
,,Halo? Tady Alex."
,,Ahoj Alexi, tady Alice. Psal si mi mail, že kdyby jsi mi to mohl nějak vynahradit, tak ať se ozvu, tak volám."
,,Co se stalo, že jsi změnila názor?"
,,Nezměnila bych, kdyby nebylo potřeba."
,,Ok, takže jak ti to můžu vynahradit?"
,,Ztratila jsem se v New Yorku." Začal se do toho telefonu tak smát, že jsem myslela, že ohluchnu.
,,Cože, jak ses mohla ztratit?"
,,Ty si myslíš, že si dělám srandu? Tak se měj, postarám se o sebe sama, stejně jsi nezodpovědný." Zavěsila jsem. To je takový idiot, co jako mám dělat teď? Takže jsem po cestě vyhmátla jednoho kluka, mohl být starý asi jako já, celkem ušel. Takže jsem na něj zpustila anglicky:
,,Ahoj, můžeš mi prosím pomoct?"
,,Když to bude v mých silách."
,,Kde jsem teď? Můžeš mi to prosím ukázat tady na této mapě?"
,,Teď´jsme..."hledal a taky zjevně nemohl najít.
,,Promiň, ale orientace na mapě mi nikdy nešla."
,,Aha, tak a nemohl by jsi mě..."Krucinál, začal mi zvonit telefon, kdo mi to nevolal? Alex!
,,Moment."
,,Jasně,"řekl mi ten kluk.
Zvedla jsem telefon.
,,Ahoj Al, právě sedím v autě, kam tě mám přijet hledat?"
,,Nevím kde jsem, takže až se něco dozvím ozvu se."
,,Ok, hlavně se neztrať ještě víc." Teď se už nesmál a mluvil vážně.
,,Neboj."
,,Bojím se."
,,O mě?"
,,Ovšem."
,,Alexi..."přerušil mě.
,,Al pohni si, jsem nervozní, už to konečně nějak zjisti."
,,Ok, moment hned zase zavolám."
,,Pa Al, opatruj se." Zavěsil a já jsem si uklidila mobil zpět do kapsy.
,,Takže, prosím jak se jmenuješ, ať vím, jak ti mám říkat."
,,Já jsem Peter a ty?"
,,Alice." Podali jsme si ruce.
,,Takže fajn, poslyš Petere, trefíš k obchoďáku?"
,,Jo, tam jakýmsi zázrakem jo."
,,Mohl by jsi mě tam prosím zavést?"
,,Ok a můžeme jít pěšky?"
,,Jo klidně."
,,Tak pojď." Šli jsme vedle sebe. Cesta před námi musela být dlouhá, já jsem se rozhodla, že Alexovi zavolám ještě až za chvilku.
,,Takže Alice, jaktože ses ztratila?"
,,To je na dlouhé vyprávění."
,,To je jedno, máme hromadu času,"zasmál se tomu co řekl.
,,Tak fajn. Prostě jsem měla chuť vypadnout z domu, tak jsem to udělala. Potom jsem ale zjistila, že nemám ponětí kam jdu, tak jsem si obstarala mapu, v které se neorientuju. Navíc jsem zjistila, že jsem tak trochu za školou, takže můj den je v háji."
,,To ale nebylo zase tak dlouhé, nevynechala si něco?"
,,Možná."
,,Tak vykládej."
,,Nevím kde mám začít."
,,Kde chceš, to je jedno."
,,Fajn. Před asi tak třičtvrtě rokem jsem měla nehodu, která mi zničila život. Ztratila jsem na krátkou dobu paměť, která už se mi ale vrátila. Jenomže jsem přišla o svého přítele. Teď jsem se tady v Americe zamilovala do jednoho kluka a včera jsem přišla na to, že je to bratranec mého přítele. On můj příběh celý znal, ale nechal mě vyprávět mu o něm. A dokonce předstíral, jak nás seznamuje. Nejhorší na tom je, že oba k sobě cítíme to stejné, teda spít by se hodil minulý čas, ale on mě nechce, nebo spíš říká, že to nejde, protože by tím svému bratranci ublížil."
,,Aha, tak to je dost těžký. Ale i tak to nebyl¨žádný dlouhý příběh."
,,Hodně jsem to zkrátila."
,,Aspoň ten výtažek, to stačí."
,,Dívej, už jsme tady, takže dojdeš to tam už sama?"
,,Jo, dojdu, díky moc Petere."
,,Není zač, ale víš co, napiš mi někdy." rychle napsal na papírek svůj mail a podal mi ho.
,,Jo napíšu a díky moc za záchranu, měj se."
,,Ty taky."
Otočil se a odcházel. Já jsem si šla svojí cestou a už jsem vytáčela Alexovo číslo.
,,Alexi."
,,Al, kde jsi, proč jsi tak dlouho nevolala?" Cože? Dlouho? Koukla jsem na hodinky, no fakt, šli jsme sem asi dvě hodinu a půl.
,,Promiň."
,,Radši mi řekni, kde jsi?"
,,Před obchoďákem."
,,Fajn, počkej tam na mě, hned jsem tam." Opět zavěsil, já jsem si sedla na lavičku a čekala jsem.
Ztracená v New Yorku...nechtěla byyych...mě dělá problém orientovat se třeba i v Tescu, natož ve městě.xD