Zatímco jsem koukala na internetu a tak dál zaťukal mi na dveře Alex, kterého jsem poznala podle šmouhy za skleněnou výplní dveří.
,,Alice, pustíš mě prosím dovnitř?"
,,Jo, moment." Zavřela jsem všechna otevřená okna a vypla jsem laptop. Běžela jsem otevřít dveře.
,,Už,"řekla jsem.
,,Možná by jsme si měli promluvit, co myslíš?"
,,Možná."
,,Ok,"řekl, zavřel a zamčel dveře.
,,Alice, dívej tvá máma tvrdí, že by jste měli odjet možná o týden dřív, to by znamenalo že za dva dny odjedeš." Hej tak tato zpráva mě potěšila, chtěla jsem odtud už vypadnout.
,,Jo, to nezní nijak špatně, že?"
,,No to právě nevím, mám o tebe starosti."
,,A to jako proč?"
,,Alice, pustíš mě prosím dovnitř?"
,,Jo, moment." Zavřela jsem všechna otevřená okna a vypla jsem laptop. Běžela jsem otevřít dveře.
,,Už,"řekla jsem.
,,Možná by jsme si měli promluvit, co myslíš?"
,,Možná."
,,Ok,"řekl, zavřel a zamčel dveře.
,,Alice, dívej tvá máma tvrdí, že by jste měli odjet možná o týden dřív, to by znamenalo že za dva dny odjedeš." Hej tak tato zpráva mě potěšila, chtěla jsem odtud už vypadnout.
,,Jo, to nezní nijak špatně, že?"
,,No to právě nevím, mám o tebe starosti."
,,A to jako proč?"
,,Já nevím, aby jsi to zase zvládla."
,,A co jako?"
,,Myslím to celkově."
,,Hele já se o sebe umím postarat, takže v pohodě, žádné starosti si nedělej, klidně si jdi po svých."
,,To mi říkáš tak vklidu?"
,,Proč by ne?"
,,Myslel jsem...Ale to už je jedno."
,,Když myslíš."
,,Tak fajn, zatím se měj."
,,Jo ty taky."
,,Hej Al, ještě něco. Co bude s tebou a s Tomášem?"
,,Co by mělo být?"
,,Vždyť se máte rádi ne? A on se za dva měsíce vrátí do stejného města jako jsi ty, tak spolu můžete zase být."
,,Aha tak... Myslím, že to taky nebude třeba já totiž úplně měním školu a asi ani nebudu bydlet v tamtom městě." Toto jsem si vymyslela, abych se ho rychle zbavila.
,,Cože?"
,,Slyšel jsi dobře. Navíc chci aby se se mnou stěhovala i máma, takže uvidíme."
,,Aha, tak to by mě nenapadlo, tak se teda měj."
Kruci taková lež. Ale nemohla jsem si prostě pomoct. Co jsem měla dělat, aby mi už zase nevnucoval svého podělaného bratrance? Mrzelo mě, že se nenabízel k službám sám. Příjde se se mnou vůbec rozloučit? Odebrala jsem se za mámou.
,,Mami, takže odletíme za dva dny?"
,,Jak chceš ty Alice, řekni si."
,,Jo já to beru, jdu si už něco zabalit."
,,A na zítra tě ve škole už odhlásím ano?"
,,Jasně."
,,Fajn, tak já si jdu taky něco zabalit a půjdu spát."
,,Jo, jo tak dobrou mami."
,,Dobrou zlatíčko."
V mém pokoji bylo co uklízet a balit. Nejdřív jsem popadla igelitku s dárky pro Katku. Myslím, že se jí to bude líbit. Jeden ten deníček jsem si z tašky vytáhla. Položila jsem si ho na postel a zbytek tašky jsem zabalila mezi ostatní věci. Kruci možná jsem měla říct Alexovi pravdu, toto mi pořád znělo v hlavě a nechtělo to za žádnou cenu přestat. Jsem tak blbá. Do háje.
Zašla jsem se rychle osprchovat. Bylo mi příjemné, když jsem se v té teplé vodě umývala. Celá jsem se pěkně zahřála. Vylezla jsem ze sprchového koutu a zamotala jsem se celá do ručníku, který jsem si sundala z věšáčku. Převlékla jsem se do pyžama, ručník jsem vrátila zpět na své místo a šla jsem si lehnout. Než jsem usnula, tak jsem pořád přemýšlela o mém návratu domů. Zítra bych se měla zajet rozloučit s Charliem a koupit mu po cestě třeba aspoň čokoládu.
Zanedlouho se moje myšlenky rozplynuly, když mě pohltil spánek. Zdál se mi sen, točila jsem se na louce, kterou jsem dobře znala. Strávila jsem na ní šest měsíců. Nechápala jsem jak jsem se na ní dostala zpátky po tak dlouhé době, ale i tak se tam nedělo to samé. Jak jsem se točila, upadla jsem. Ale země jsem se nedotkla, Alex mě chytl do náruče.
,,Alice jsi v pořádku?"
,,Jo jsem."
Alex mě postavil na zem. Než jsem pochopila, tak začal utíkat pryč. Křičela jsem na něj:,,Alexi, prosím stůj." Ale on nezastavil.
Probudila jsem se. Po tvářích mi stékaly slzy. Co když už Alexe neuvidím? Co když to už dneska fakt bylo naposledy a já jsem mu k tomu všemu lhala. Koukla jsem se ze zvědavosti na hodinky na mobilu byla jedna ráno, což znamenalo že za několik hodin odlétám.
,,A co jako?"
,,Myslím to celkově."
,,Hele já se o sebe umím postarat, takže v pohodě, žádné starosti si nedělej, klidně si jdi po svých."
,,To mi říkáš tak vklidu?"
,,Proč by ne?"
,,Myslel jsem...Ale to už je jedno."
,,Když myslíš."
,,Tak fajn, zatím se měj."
,,Jo ty taky."
,,Hej Al, ještě něco. Co bude s tebou a s Tomášem?"
,,Co by mělo být?"
,,Vždyť se máte rádi ne? A on se za dva měsíce vrátí do stejného města jako jsi ty, tak spolu můžete zase být."
,,Aha tak... Myslím, že to taky nebude třeba já totiž úplně měním školu a asi ani nebudu bydlet v tamtom městě." Toto jsem si vymyslela, abych se ho rychle zbavila.
,,Cože?"
,,Slyšel jsi dobře. Navíc chci aby se se mnou stěhovala i máma, takže uvidíme."
,,Aha, tak to by mě nenapadlo, tak se teda měj."
Kruci taková lež. Ale nemohla jsem si prostě pomoct. Co jsem měla dělat, aby mi už zase nevnucoval svého podělaného bratrance? Mrzelo mě, že se nenabízel k službám sám. Příjde se se mnou vůbec rozloučit? Odebrala jsem se za mámou.
,,Mami, takže odletíme za dva dny?"
,,Jak chceš ty Alice, řekni si."
,,Jo já to beru, jdu si už něco zabalit."
,,A na zítra tě ve škole už odhlásím ano?"
,,Jasně."
,,Fajn, tak já si jdu taky něco zabalit a půjdu spát."
,,Jo, jo tak dobrou mami."
,,Dobrou zlatíčko."
V mém pokoji bylo co uklízet a balit. Nejdřív jsem popadla igelitku s dárky pro Katku. Myslím, že se jí to bude líbit. Jeden ten deníček jsem si z tašky vytáhla. Položila jsem si ho na postel a zbytek tašky jsem zabalila mezi ostatní věci. Kruci možná jsem měla říct Alexovi pravdu, toto mi pořád znělo v hlavě a nechtělo to za žádnou cenu přestat. Jsem tak blbá. Do háje.
Zašla jsem se rychle osprchovat. Bylo mi příjemné, když jsem se v té teplé vodě umývala. Celá jsem se pěkně zahřála. Vylezla jsem ze sprchového koutu a zamotala jsem se celá do ručníku, který jsem si sundala z věšáčku. Převlékla jsem se do pyžama, ručník jsem vrátila zpět na své místo a šla jsem si lehnout. Než jsem usnula, tak jsem pořád přemýšlela o mém návratu domů. Zítra bych se měla zajet rozloučit s Charliem a koupit mu po cestě třeba aspoň čokoládu.
Zanedlouho se moje myšlenky rozplynuly, když mě pohltil spánek. Zdál se mi sen, točila jsem se na louce, kterou jsem dobře znala. Strávila jsem na ní šest měsíců. Nechápala jsem jak jsem se na ní dostala zpátky po tak dlouhé době, ale i tak se tam nedělo to samé. Jak jsem se točila, upadla jsem. Ale země jsem se nedotkla, Alex mě chytl do náruče.
,,Alice jsi v pořádku?"
,,Jo jsem."
Alex mě postavil na zem. Než jsem pochopila, tak začal utíkat pryč. Křičela jsem na něj:,,Alexi, prosím stůj." Ale on nezastavil.
Probudila jsem se. Po tvářích mi stékaly slzy. Co když už Alexe neuvidím? Co když to už dneska fakt bylo naposledy a já jsem mu k tomu všemu lhala. Koukla jsem se ze zvědavosti na hodinky na mobilu byla jedna ráno, což znamenalo že za několik hodin odlétám.
oo, krása! pokračování!!!:)