close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Příběh č.33 Rozloučení

9. dubna 2009 v 16:44 | marush
Pokoušela jsem se znovu usnout, ale nedařilo se mi to, takže jsem si zase zapla laptop. Nevěděla jsem co tam mám dělat, takže to nebyla zábava na dlouhou dobu. Balit si věci jsem nechtěla, protože bych mohla probudit tím rachocením mámu. Pak mě ale napadlo, co kdybych prostě vytáhla ten novej deníček a něco bych do něj napsala? A nebo to napíšu do toho starého, tak jsem ho vytáhla. A dopsala jsem zbytek z mého života, který tam ještě chyběl. Byl to fakt pekelně dlouhý text, ikdyž jsem se snažila ho trochu zkrátit. Do konce deníku zbývaly asi tak tři stránky, tak tam asi nějak nacpu rozloučení s Amerikou a budu pokračovat do růžového deníčku.
Když jsem vrátila deník zpátky do tašky, nacpala jsem se pod peřinu a myslela jsem na Alexe, ale už jsem neusnula. Ráno jsem vylezla z pod peřiny o půl sedmé, převlékla jsem se a něco málo jsem posnídala. Nechala jsem pro mámu vzkaz, že se jdu rozloučit s Charliem a vrátím se co nejdříve, abych si mohla zabalit.
Opět jsem si zavolala taxi, všechno proběhlo přesně jako včera, až už jsem stála u konírny.

,,Čau Al."
,,Ahoj Charlie."
,,Copak, že jsi zase tady?"
,,Popravdě se jedu rozloučit."
,,Aha, takže ty už se vracíš domů?"
,,Ano."
,,To je škoda, bude se nám tu stýskat."
,,Mně taky."
,,No jo, ale však nás zase přiletíš navštívit, že jo?"
,,V to doufám."
,,Já taky. Ale dveře jsou tu pro tebe vždycky otevřené, takže nikdy neváhej."
,,Fajn díky, budu si to pamatovat."
,,Není zač."
,,Tak mě napadá, nevyfotíme se spolu? Abych měla něco na památku?"
,,Jo, proč ne, když tě to potěší?"
,,Super,"vytáhla jsem si mobil a dala jsem svou hlavu k jeho, navzájem jsme si je o sebe opřeli a já jsem to dvakrát vyfotila.
,,Tak díky moc Charlie, jo a mohla bych si ještě vyfotit Lady a Benyho?"
,,No že se ptáš?!" Zavedl mě k postupně k dvou stájím, kde jsem si oba koně pečlivě vyfotila.
,,Jo a málem bych zapomněla,"vytáhla jsem z batůžku čokoládu, kterou jsem doma vzala mámě. ,,Tady máš a fakt moc díky, za všechno...bude se mi moc stýskat Charlie."
,,To jsi nemusela, ale díky."
,,Není za co, vždyť je to jenom čokoláda."
,,Tak a nechceš se ještě trochu projet, než nám utečeš?"
,,Ok, ale jenom malou chvilku, musím ještě běžet domů zabalit si věci."
,,Tak jo a na kompak by jsi chtěla jet?"
,,Na Lady prosím."
,,Fajn hned jsem s ní tady, ale ty jsi vezmi zase helmu, však víš kde jí máš hledat."
,,Jo, jo neboj." Zaskočila jsem si pro tu helmu, jak mi poručil Charlie. Když jsem se vrátila už tam vedl Lady.
,,Tak si nasedni, já tě na ní povozím, aby jsi zase nespadla."
,,Díky, jsi hodný."
,,To nestojí za řeč." Držel Lady za uzdu a vozil mě na ní kolem konírny a tak různě.
,,Víš co Al, nechceš, abych tě na ní vyblejskl?"
,,Jo, proč ne." Podala jsem mu mobil a ukázala jsem mu jak se na něm fotí. Udělal mi pár super snímků, na kterých jsem mu pozovala.
,,Páni Charlie, ty by jsi mohl dělat fotografa."
,,To zase ne," usmála jsem se jeho poznámce.
,,Jak myslíš."
,,Ale za to ty by jsi mohla dělat modelku." Tak tomuto jsem se musela zasmát, prý já a modelka.
,,Čemu se směješ?"
,,To neřeš."
,,Ok."
,,No nic Charlie, moc mě to mrzí, ale už bych fakt měla běžet."
,,Jo v pohodě,"pomohl mi slézt dolů z Lady. ,,Díky za všechno Charlie," řekla jsem a obejmula jsem ho.
,,Alice, není zač."
,,Ale je." Sundala jsem si z hlavy helmu a podávala jsem mu jí.
,,Tu si nech a nauč se jezdit. A pak přijeď za mnou na prázdniny, já tě tu ubytuju a můžeš si zajezdit."
,,Tak díky, už se na to moc těším."
,,Jo já taky, aspoň mi tu někdo bude dělat příjemnou společnost."
,,Tak se tedy měj Charlie."
,,Ty taky Alko."
Za chvilku už pro mě přijel taxi a odvezl mě domů, kde už máma měla skoro zbaleno. Já jsem to měla v taškách nastrkané také raz dva, takže jsme se s mamkou rozhodly zajít do cukrárny na zmrzlinu.
,,Tak jak bylo u Charlieho?"
,,Super. Nechal mi helmu na koně, prý se mám naučit jezdit."
,,Jo, to není špatný nápad."
,,Taky si to myslím." U našeho rozhovoru jsme jedly zmrzlinu a bylo nám super, když jsme jí dojedli, tak máma nadhodila, že bychom si spolu mohly ještě zajít nakoupit něco na sebe. Tak jsme ještě prošly nějaké obchody a nakoupily jsme to co se nám líbilo. Sehnala jsem si fakt boží
červenooranžovou kostečkovanou halenku a parádní sluneční brýle, které jsem si hnedka nasadila na nos. Máma si tam vybrala jedny celkem pěkný džíny a nějaký tričko. Obě jsme si po dlouhé době dohromady fakticky užily, ale potom už přišel čas jet domů, zavolat taxi a odjet na letiště. Nemohla jsem přijít na to proč jsem tak nervozní, až když už jsem seděla v letadle, které začalo stoupat a mně se opět dělalo špatně, tak mi došlo, že se se mnou Alex nepřišel rozloučit. Hodně mě to mrzelo, ale však do Ameriky snad zase brzo poletím.
Po dlouhém nepříjemném letu mi bylo zase špatně, opět jsem seděla na lavičce na letišti a sotva jsem popadala dech, jak mi bylo na omdlení. Máma mě uklidňovala, že je vše ok, dokonce mi odskočila na wc namočit hadrový kapesník, aby mi schladila čelo. Nebyla jsem naprosto při smyslech. Potom mě jaksi dotáhla do taxíku zázrakem i s našimi zavazadli. A zanedlouho jsme byly doma, kde jsem to už málem nepoznávala. Celou dobu, co jsem byla v Americe, tak jsem ani jednou nepomyslela na to, jak to u nás doma vypadá.
Ale i tak můj pokojík se vůbec nezměnil, největší radost mi udělaly moje staré, dobré věci ve skříni. Už jsem zapomněla, že nějaké takové mám. Než jsem vyprázdnila zavazadlo, máma naléhala, abych si odpočinula, tak jsem si lehla na třicet minut do svojí měkké postele a vzpomínala jsem na Alexe. Potom jsem vstala a šla jsem si vybalit. Bylo už odpoledne, takže jsem to taktak všechno povybalovala a už zase byl večer.
Můj noťas, který jsem si nechala při vybalování na stole jsem si teď zapnula, abych si tam strčila moje a Charlieho fotky z včerejšího rána. Jediná věc, která mi pomáhala uvěřit tomu, že to co bylo na fotkách jsem fakt zažila byla darovaná helma, která teď ležela na mém klíně a já jsem si jí prohlížela.
Vyskočila jsem ze židle a vytáhla jsem si ze skříně cédéčko, na které jsem vypálila ty fotky, abych si je mohla nechat vyvolat už hned zítra a v pondělí si je vyzvednout po škole, kde už jsem byla zpátky zaregistrovaná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Dneska je...

Pondělí 20.5% (9)
Úterý 13.6% (6)
Středa 9.1% (4)
Čtvrtek 13.6% (6)
Pátek 6.8% (3)
Sobota 15.9% (7)
Neděle 20.5% (9)

Komentáře

1 ^♥^ Nik♥ča _-_s.b.é.č.k.o_-_ Łofinkám tě :-* ^♥^ ^♥^ Nik♥ča _-_s.b.é.č.k.o_-_ Łofinkám tě :-* ^♥^ | Web | 9. dubna 2009 v 21:03 | Reagovat

Pěknéé , ale mrzí mě že se Neukázal Alex ...=O( Doufám že  aspon za nou přijede , kdyby ne ..tak už nwm xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama