close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Příběh č.38 Přemýšlej

18. dubna 2009 v 13:47 | marush
,,Čau Alice."
,,Ahoj Tomáši,"odpověděla jsem.
,,Tak jak bylo ve škole?"
,,Ušlo to…" Hned jsem si před očima vybavila prstýnek, který mám teď nasunutý na prsteníčku.
,,A jak jsi oslavila narozeniny ty naše osmnáctko?"
,,Super, máma s tátou mi udělali oslavu," předtím jsem nebyla natčená, ale když se tam objevil Alex, tak jsem změnila názor. Osmnácté narozeniny jsem brala jako ty nejlepší.
,,Tak to jo. A protože já jsem tu oslavu zmeškal, tak tě vezmu do cukrárny, jo?" Věděla jsem, že se tomu nevyhnu, tak jsem souhlasila.
,,Ok."
,,Tak si nastup." Poslechla jsem ho a už jsme jeli. V cukrárně nikdo nebyl. Ani mě to nepřekvapilo, vždyť je čas oběda. Ne čas na sladkosti.

,,Tak milá Alice, všechno nejlepší k osmnáctým narozeninám," řekl a podal mi dárek. Vzala jsem ho do rukou.
,,Díky."
,,Není zač." Usmála jsem se na něj.
,,Nerozbalíš ho?," zeptal se.
,,Jo jasně," a už jsem sundávala z krabičky papír. Netušila jsem co by to mohlo být, krabička byla ve tvaru krychle a její rozměry nebyly moc velké. Vytáhla jsem z ní hrníček, bylo na něm napsané: Pro Alici. A na dnu ležela malá krabička, také zabalená, o velikosti stejné jakou mi dal Alex. Takže jsem jí také rozbalila a vytáhla jsem z ní stříbrný řetízek s amuletem ve tvaru srdce.
,,Ehm, je to bílé zlato, mám ho nejradši."
,,Jo, jo díky moc Tome," řekla jsem a nevím proč dala jsem mu pusu na tvář, takže bylo vidět, že se rozveselil.
,,Můžu ti ho dát na krk?"
,,Jo jasně," podávala jsem mu ho, ale on si ho nevzal, zakoukal se na prstýnek od Alexe. Jeho tvář se znepokojila.
,,Ty chodíš s Alexem?"
,,Jo, chodím."
,,Aha, fajn," vzal ten řetízek a dal mi ho na krk. Já jsem si ho potom prohlížela, zatímco on objednával kafe, zmrzlinové poháry a já nevím co ještě.
Když jsem otevřela amulet, byl tam na jedné fotce on a na druhé já. To je nejhezčí co jsem mohla dostat.
,,Hele Tomáši nebuď z toho smutnej," chtěla jsem ho uklidnit.
,,Alice, jestli si myslíš, že se tě kvůli němu vzdám, tak na to rychle zapomeň. Já tě miluju a chtěl jsem se za tebou vrátit, ale bál jsem se. Nemohl jsem si uvědomit, že za tu nehodu nemůžu já. Bylo mi hrozně, připadal jsem si jako ten řidič co tě srazil, ani nevíš jak mě to bolelo, když jsem odtud odlétal. Myslel jsem na tebe v kuse, jestli jsi v pořádku… Potom se ke mně doneslo, že jsi v Americe a že ti tu Alex dělá společnost, ale to s tím obchoďákem, to setkání byla opravdu náhoda," odmlčel se.
,,Já ti to věřím, ale nemohl by jsi si radši najít někoho jiného a mě a Alexe…" teď jsem se odmlčela zase já.
,,Myslíš jako nechat být?"
,,Tak nějak."
,,Ne, nemůžu, promiň. Ale podívej se na to takto, on zase odletí. Nebude tu, já vím jak jsi na něm závislá, došlo mi to asi jedinému z popisu tvého chování po návratu z Ameriky od tvojí mámy."
,,Vy jste o mě spolu mluvili?"
,,Jo, jo."
,,Myslíš, že teď až odletí to dopadne stejně?"
,,Předpokládám to."
,,Já zase ne," zalhala jsem.
,,Podívej Alice, on ti bude chybět, i když si spolu budete volat, nebo psát. Navíc je mu dvacet-dva, to jsou čtyři roky rozdíl, chápeš?"
,,Fajn, tak je starší, mně to nevadí. A o prázdninách za ním můžu přiletět."
,,Alice, on tam bude zase a na dlouho, pochop to prosím…"
,,To mi říkáš jenom kvůli sobě."
,,Ne, to ti říkám kvůli tobě. Musíš vědět do čeho jdeš."
,,Ne omyl, já to vím a už jsem do toho vstoupila a nehodlám na tom nic měnit."
,,Alice, ty jsi pořád tak paličatá. Vyrosteš z toho vůbec někdy?"
,,Blbej vtip!"
,,To neměl být vtip, mluvím vážně."
,,Hele prostě chci Alexe, tak na tom nic nebudeme měnit, ok?"
,,Ok, ale já tě stejně nenechám být, nevzdám se."
,,Tome, proč?"
,,Už jsem ti to vysvětlil." Toto je od něj nefér!
,,Hele říkáš že mě miluješ?"
,,Ano, konečně jsi to pochopila?"
,,Jo, jo. A znamená to že pro mě uděláš cokoliv?"
,,Pokud to bude možné?"
,,Fajn, tak to prosím nechej všechno tak jak to bylo, než jsi přiletěl."
,,Hm fajn,"řekl, ale v tom už nám na stůl pokládala číšnice všechno jídlo.
,,Děkujeme,"podělkoval jí Alex.
,,Tak se do toho pusťme, ne?" Kývl na mě.
,,Ok." Tak jsme tam sedli a pojídali jsme zmrzlinu a zákusky, pili jsme kafe. Musím přiznat, že to sním bylo fajn a pořád jsem k němu něco pociťovala.
,,Tak se měj," loučil se se mnou, když jsem vystupovala z auta.
,,Jo, neboj a ty taky."
,,Díky. Jo a můžu tě o něco prosím poprosit?"
,,O copak?"
,,Popřemýšlej o tom, jo?"
,,Fajn."
,,Jinak až budeš chtít tak se ozvi."
,,Dobře, tak pa," řekla jsem, ale on už nasedl do auta a odjížděl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Dneska je...

Pondělí 20.5% (9)
Úterý 13.6% (6)
Středa 9.1% (4)
Čtvrtek 13.6% (6)
Pátek 6.8% (3)
Sobota 15.9% (7)
Neděle 20.5% (9)

Komentáře

1 ^♥^ Nik♥ča _-_s.b.é.č.k.o_-_ Łofinkám tě :-* ^♥^ ^♥^ Nik♥ča _-_s.b.é.č.k.o_-_ Łofinkám tě :-* ^♥^ | Web | 18. dubna 2009 v 13:58 | Reagovat

:-o Pěknýý ..=) Akorát mám v hlavě pěknej zmatek .. :D . EJ jsem zvědavá jak to dopadne .. :)) šup další dílek :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama