Ne neposlechla jsem ho, nemyslela jsem na něj. Jeho dárek jsem si schovala do šuplíku. Mám Alexe, to je teď můj život a kazit si ho nenechám. Náš vztah, to je prostě to nejlepší, co mě v životě potkalo a nic v tom měnit nehodlám.
Za půl hodiny zazvonil zvonek, tak jsem se odebrala ke dveřím, před kterými stál Alex.
,,Alexi!" Vrhla jsem se mu kolem krku.
,,Ahoj," řekl a obdaroval mě příjemným polibkem.
,,Tak co dneska podnikneme?" Zeptala jsem se ho po chvíli."
,,No to nevím, ale nic moc časově náročného, musím se ještě učit na zítřejší přednášku."
,,Tak to se asi unudím…"
,,No jo, to víš lásko střední není vysoká, ty už to teď máš za pár.
,,No jo. Co naděláme?"
,,Nic, však počkej za dva roky to čeká tebe a já už tou dobou budu mít pokoj," řekl a zasmál se.
,,No, ale já budu mít výhodu, ty mi budeš pomáhat, hm?"
,,To víš že jo."
,,Tak pojďme třeba s Angie na procházku, musí se vyvenčit, aby se nepočůrala."
,,Ok."
,,Nachystám jí moment."
,,Jo, v pohodě." Rychle jsem utíkala pro vodítko a pro Angie.
V parku nikdo nebyl, takže jsme šli za ruce a zabrali jsme celý chodník. Všichni tři jsme byli šťastní. Uvědomovala jsem si, jaké mám štěstí, že je tu Alex jenom pro mě.
,,Takže, jak bylo dneska ve škole Al?"
,,Jo, šlo to. Poslední týden, to je hračka, jako vždycky."
,,Jo, to byli časy."
,,Jo, jo."
,,A co je pravda na tom, že Charlie říkal, že se učíš na koních?"
,,Kruci…On si to ještě pamatuje?"
,,Zdá se, že jo, tak mi to pověz."
,,No, když jsem odjížděla, tak mi dal Charlie helmu, prý abych se na nich naučila…"
,,Aha, tak já tě to doučím, hm?"
,,No, tak za to bych ti byla vděčná."
,,Ok, takže domluveno."
,,Zdá se tomu tak. Kdy začneme?"
,,Hned zítra, vím i kde."
,,Super."
,,Přijedu si pro tebe, jo?"
,,Jo, jo. Díky."
,,Dáš si zmrzku?"
,,Tak jo."
,,Tak pojď," vzal mě kolem pasu a šli jsme spolu k budce, kterou jsem dobře znala. Byla to ta budka, kde mi kdysi kupoval jídlo Tomáš.
,,Tak jakou si dáš?"
,,Já nevím, tak třeba Míšu."
Alex se otočil ode mě zpět k okénku. Chvilku tam něco říkal té paní a potom jí podával peníze a bral si nákup, který mu podávala. ,,Díky," řekl potom ještě a odstoupil od tam.
,,Na," podával mi mojí zmrzlinu.
,,Díky."
,,Není zač, jo a ještě jsem si říkal, jestli nemáš žízeň?" Řekl a mával mi před očima kofolou.
,,Hm…To jsi myslel správně." Ještě že tak, sama jsem si neuvědomila, jak už jsem vyprahlá.
ps: bylo by to delší, ale teď musím jít, protože ty moe vočka, mamka mě vyhání:D
Já se máám fajonově :-) ve čtvrtek mám závody tak se úpa moc těším :-) a jak se máš ty? :-)